Na konci dubna uskutečnila naše hlídka trampský výjezd do Orlických hor v celkovém složení sedmi výsadkářů. Autobusová cesta do Rokytnice v OH by se nezasvěcenému pozorovateli mohla sice zdát poněkud chaotická, dostupné spoje však byly vybírány nanejvýš pečlivě, ačkoliv zpravidla až podle toho, co zrovna jelo, ale neujelo.
Z Rokytnice jsme na hřebenovku hor začali stoupat se západem slunce a už po několika prvních kilometrech se ocitli v černé tmě. Trudomyslnosti jsme však nepropadli a neochvějně vystoupali až k prvnímu bodu trasy, přístřešku u vojenské pevnosti Hanička. První zajímavé zjištění: rozdělávání ohně přímo na betonové podložce může zapříčinit její nenadálou explozi a narušit tak poklidné opékání různorodých klobás. Ke druhému zajímavému zjištění došli někteří méně zkušení členové výpravy záhy, totiž že podceněná příprava před spánkem může zapříčinit noční chlad (nic, co by mohlo člena 25. Přední hlídky položit na lopatky).
Za krásného slunného dopoledne jsme vyrazili vstříc poznávání obranného pásma vojenských bunkrů a pevností, které bylo zbudováno na ochranu republiky před vpádem nacistických vojsk konce třicátých let dvacátého století. Ačkoliv obranného pásma nebylo nakonec nikdy efektivně užito, místa s sebou nesou kus historie a jejich návštěva byla nanejvýš zajímavá. Podzemní prostory pěchotního srubu R-S-85 Anna na Anenském vrchu jsme za použití čelovek prozkoumali nadmíru důkladně.
A protože Orlické hory nelákají jenom zajímavou sérií vojenských bunkrů, ale též krásnou přírodou CHKO, užili jsme si několikeré zdolávání bažinatých částí cesty, horské výhledy, potoky a vzhledem k nadmořské výšce i opakované, vášnivé sněhové koulovačky. S cca 20 km v nohách jsme k večeru shodili krosny kousek od přírodní rezervace Jelení lázně a pod širákem přespali do následujícího dne.
Nedělní část pochodu už v zásadě směřovala dolů do Deštné v Orlických horách a dále autobusem zpět do Žďáru. Bůh byl po celou dobu s námi a mj. nám ukázal, že stan (žďárák) je mu milejší než honosné chrámy, a že jak se vine cesta pod našima nohama, tak je třeba i s Ním chodit každý den a hledat ten správný směr.
