Poslední předprázdninový víkend se uskutečnil již 6. ročník larpové bitvy Hraničářův učeň, tentokrát na motivy knihy Turnaj na Gorlanu. Letos poprvé na zřícenině hradu Zubštejn. Shromáždilo se více než sto zástupců z armád Araluenu, Skotie, Skandie a černých rytířů barona Morgaratha a každý národ si brousil zuby na celkové vítězství.
Páteční odpoledne začalo postupným příjezdem účastníků, nezbytnou registrací a ubytováním. Zároveň na hradě začala Aréna, kde si jednotlivé národy mohli vybojovat nějaké zlaťáky. K večeru zaplálo několik ohňů. Večerní program se zahájil chválami a slovem a poté se, již za tmy, všichni přesunuli pod hrad, kde proběhlo slavnostní představení králů a na jejich počest nám kejklíři předvedli impozantní fireshow.
Po skončení vystoupení následoval noční quest, které jednotlivé národy zavedl po klikatých a strmých cestičkách na zříceninu dalšího hradu – Pyšolec. Zde se ukázalo, že není radno vynechávat Arénu. Pořadí v jakém vyráželi na noční cestu se určovalo dle získaných zlaťáků. Na Pyšolci je čekala skupina zbojníků, ze kterého si měl každý národ jednoho vybrat a porazit ho v boji. První dva národy získali speciální artefakty k sobotnímu programu, poslední dva získali něco málo zlaťáků. Dokonale zafungoval zákon schválnosti tak, že první dva národy skončili jako poslední a naopak ty poslední dva se dostali dopředu a tudíž získali i hodnotné artefakty.
Sobotní ráno nás přivítalo sluníčkem, které nám dalo najevo, že nás čeká krásný den. Po snídani se konal společný nástup, na kterém se vyhodnotil noční quest a konala se tajná dražba o to, kdo vyrazí jako první na dopolední tažení za poklady. Na cestě, která vedla na další zříceninu – Aueršperk, čekalo na národy 10 pokladů. Jejich úkolem bylo je získat či vybojovat a dopravit na určené místo. Když se po skončení časového limitu všichni dostali na místo, odehrála se na louce velká bitva mezi dvěma spřátelenými stranami jejíž vítěz získal výhodu do odpolední části hry. Následoval oběd a odpočinek.
Odpoledne se dva vítězné národy z bitvy na louce odebrali obsadit dvě pevnosti. Třetí pevnost měli v držení zbojníci. Zbylé dva národy měli za úkol dobývat. Všechny národy, které měli v daný čas (15 minutový interval) v držení nějakou pevnost získávali pro své národy zlaťáků. Bitva tudíž měla spád a nebylo nouze o urputné boje, jak o slavná vítězství, tak i zběsilé útěky. Poněvadž i terén byl rozmanitý (čti náročný), všichni uvítali závěrečný hvizd. Poté se všichni odebrali zpět na Zubštejn.
Tam již čekala hromadná večeře ve formě prasete. I když někteří neúnavní jedinci ještě cvičili boj s mečem, vesměs následovala už jen pohoda a odpočinek. Večer ještě následoval kratší večerní program a šlo se spát.
Neděle nebyla o nic horší než předchozí den. Na společném nástupu proběhlo vyhodnocení tažení a bitvy o pevnosti a následovala dražba, tentokrát veřejná. Národy měli několik možností, co dražit. Život navíc, kratší dobíjecí čas, pojízdný lazaret anebo (ne)výhodu bránit hrad společně se zbojníky. Vítězem turnaje se měl stát ten národ, kterému se podaří získat žoldáckou vlajku a dopraví ji do svého lazaretu. Naopak bránící národ by se stal vítězem tehdy, když by se mu podařilo v časovém limitu hrad ubránit. Černí rytíři byli nakonec ti, kteří si vydražili právo hrad bránit.
Ačkoliv se zdálo, že by bránění hradu mohlo vydržet nějakou dobu, konec byl relativně rychlý. Útočící národy podnikli masivní útok, při kterém byli rytíři barona Morgaratha, i díky špatné taktice, úplně pobyti. Jako první získali vlajku zbojníků bojovník Skandie a hnal se ke svému lazaretu. V zápalu boje, ale lazaret minul a nakonec byl dobit Skotijci. Bohužel ve všeobecném zmatku a i díky špatně prezentovanému pravidlu se vyhlásil špatný vítěz – Skandie. Po oficiální námitce Skotiů a shromáždění všech králů se všichni dohodli, že národy vznášející nárok na vítězství si to rozdají mezi sebou a jako pomoc budou mít dva spřátelené národy. Obě skupiny se shromáždili v prostoru pod hradbami, každá na jedné straně. Armády postupovali proti sobě, lukostřelci z povzdálí stříleli na nepřátele. Skandijci postavili štítovou hradbu a urputně bojovali s protivníkem. Ukázala se však síla lukostřeleckého oddílu a hradba se postupně rozpadla. Strhla se drsná řež, na jejímž konci se stal celkovým vítězem turnaje národ Skotiů.
Následoval poslední nástup, kde se předali diplomy za vítězství v turnaji a proběhlo kolečko vítězného národa. Po té se většina začala balit s postupně odjíždět do svých domovů.
Děkujeme všem bojovníkům, dle jejich hodnocení celkově bitva dopadla dobře. Vyzkoušeli jsme některé nové věci, něco se ujalo lépe, něco hůře. Zpětné reakce, které jsme dostali nám dodali novou motivaci, co do budoucna vylepšit. Věřím, že příští rok přijede ještě více účastníků a že celkově bitvu posuneme zase o něco výše. Díky Bohu, že můžeme něco takového dělat.
