Na naši horskou základnu v Nepálu jsme se každý dostavili jinak. Jedni autem a jiní vlakem. Všechny osobně přivítal sám Reinhold Messner, který jako první na světě zdolal všech čtrnáct osmitisícovek bez použití kyslíkového přístroje. Po náročné cestě jsme se posilnili a hned potom nás reportérka Žužuna Vostrá informovala o Nepálu. Pak měla krátký rozhovor s Messnerem a tím se nám představil. Abychom se trošku uvolnili, tak jsme si zahráli hru. Potom následovaly chvály a den byl pomalu u konce. Museli jsme jít spát, protože druhý den nás čekaly náročné výšlapy.
Ráno jsme se pořádně rozcvičili a posilnili. Dopolední program byl rozdělený na skupiny starších a mladších. Mladší skupina se společně s Messnerem a jeho asistentkou a asistentem učili dělat ohně a různé závěsy na kotlík. Také to, jak udělat placky či brambory ve žhavých uhlících. Starší skupina, pod vedením Terky, absolvovala dramaturgii. Učili jsme se nové styly hraní, navzájem se poznávali z jiných úhlů a rozšiřovala se naše improvizace.
Po obědě a odpočinku jsme se vydali s Messnerem do Himaláje. Po skupinkách jsme zdolávali třináct vrcholů (všechny osmitisícovky kromě Mount Everestu). Bylo to hodně o štěstí. Aby se člověk dostal na vrchol, musel z depa dojít do base campu (základního tábora) a tam si vylosoval kartičku. Když měl příznivé počasí, mohl jít rovnou na vrchol. V případě, že měl nepříznivé počasí, musel se vrátit zpět do depa. Nejrychlejší skupina (David a Lída) to zvládli za pouhou půl hodinu. Vyčerpaní jsme se vrátili zpět na základnu v Nepálu. Zbytek odpoledne jsme někteří byli na procházce, někteří hrát fotbal a lakros a někteří skákat přes balíky parkourové skoky.
Po večeři jsme si zahráli hry, měli jsme chvály a slyšeli svědectví ze života našich horolezců. Najednou přišel jeden z naší skupiny, že chytil nouzový signál. Někdo se zranil na Shisapangmě. Hned jsme se vydali na záchrannou akci. Nalezli jsme horolezce visícího na stromě. Byl v šoku. Dozvěděli jsme se, že s ním byl ještě jeden jeho kamarád. Ten byl také v šoku, měl zlomenou nohu a byl podchladlý. Rozdělili jsme se na poloviny a každá skupina v celtě odnesla jednoho ze ztroskotaných horolezců. Společnými silami jsme je zachránili. Po náročném dni jsme se všichni potřebovali pořádně vyspat.
Další den jsme se ráno znovu rozcvičili a nasnídali. Dopoledne mladší skupina odlévala stopy a starší pokračovala v dramaturgii. Odpoledne nás čekal výstup na Mount Everest. Bylo to náročné. Rozdělili jsme se na Čechy, Moravu a Slezsko a sbírali jsme věci potřebné na výšlap (oblečení, vybavení, jídlo, pití a léky). Poté jsme po skupinách byli svázaní lanem k sobě, abychom se navzájem jistili. Terén byl náročný, počasí bylo proměnlivé, ale společnými silami jsme se nahoru dostali. Po cestě jsme postupně potřebovali věci, které jsme před tím nasbírali. Na vrcholu nás čekala mlha a kroupy. Vztyčili jsme vlajku, kterou jsme tam společně donesli, zazpívali jsme českou hymnu a vrátili jsme se zpět na základnu. Po večeři nám všem Messner potřásl rukou a pogratuloval nám. S krásným pocitem jsme mohli jít spát a načerpat síly.
Poslední den jsme se sbalili a čekala nás cesta domů.
