Letošního 5. ročníku bitvy o Araluen se zúčastnilo 95 účastníků. Síly byly zhruba vyrovnané. Na jedné straně stála armáda Araluenského království, podpořená mimořádně silnou armádou udatných Skandijských válečníků, na straně druhé válečníci Aridy a zkušení bojovníci Pikty. Skandijská armáda nenechala nic náhodě, bojovníci s sebou přivezli množství zbraní – tradičně meče, dále kopí a nebezpečné luky a šípy i novénetradiční zbraně. Není tedy divu, že zvítězili v pátečním nočním questu při dobývání žoldácké pevnosti. Pravdou je, že více než síla zbraní nakonec rozhodla válečná lest, ale vítězství patřilo právě jim. Zajímavostí bylo, že dobývání pevnosti se uskutečnilo v noci a bojovníci měli světelné meče či jiné světelné zbraně.

Vzhledem k tomu, že Skandijci v noci zvítězili, měli druhý den právo volby ohledně umístění své pevnosti a nikoho nepřekvapilo, že si vybrali pevnost u vody. Voda k nim prostě patří a je možné, že příští rok si přivezou i svoje lodě a pak se mají soupeři na co těšit. V sobotu dopoledne začala bitva o pevnosti dvouhodinovým tažením, kdy armády vyrazili do přilehlého terénu objevovat a bojovat o poklady mezi sebou navzájem i se zbojníky. Poklady byly všechny objeveny (celkem jich bylo 10) a těsně před koncem tažení je všechny shromáždili ve své pevnosti Skandijci. Přišel tedy vhodný čas udělat velkou koalici, kdy i samotní Araluenci překvapeni chamtivostí Skandijců zapomněli na stará přátelství a uzavřeli dočasné výhodné spojenectví s Piktou a vyrazili společně na Skandijce. Arida aniž věděla o spojenectví mezi Araluenem a Piktou už také vyrazila z druhé strany na Skandijce a tak se najednou Skandijci ocitli v obležení tří armád. Skončilo to jejich vyhlazením a rozdělením pokladů mezi Araluen, Piktu a Aridu. Do konce tažení ještě chyběl nějaký čas a Skandijští válečníci po rekonvalescenci v lazaretu vyrazili nejdříve vyrovnat své účty s Araluenem (a připravit je o jejich poklady) a poté společně navštívili Aridu. Ariďané i přes svou udatnost neměli šanci a tak se poklady zase stěhovali ke Skandijcům. Pouze Pikta své poklady ubránila. V dopolední tažení tedy zvítězili Skandijci a získali nejvíce zlaťáků.

Odpoledne již probíhala tradiční bitva o pevnosti. Boje se přelévaly z jedné strany na druhou. Při projednávání bojového plánu Aridy s Piktou u Aridské pevnosti, mezitím Skandijští nájezdníci vyplenili pevnost Pikty a tak Pikta a Arida bez nějakého dalšího plánování vyrazili s celou svou silou zkusit své štěstí při dobývání Skandijské pevnosti. Poprvé se to ještě nepodařilo a po druhé již ano a všechny poklady a vlajka Skandijců a Araluenců se stěhovali k novým majitelům (do Pikty). Do konce ještě byl dostatek času a tak Skandijci a Araluenci ještě přeskupili síly a po dlouhé bitvě dobyli Piktskou pevnost. Zůstávalo půl hodiny do konce, Arida povolala i své bojové zálohy z kuchyně a spolu s Pikťany ještě jednou dobyli Skandijsou pevnost, získali všechny vlajky a poklady a obsadili i Araluenskou pevnost. Skandijcům po 10 minutovém oživení už zbývalo málo času, stihnuli ještě dobýt zpět Araluenskou pevnost a obsadili žoldáckou pevnost, ale na více už na to nebylo. Vítězem bitvy o pevnosti se stala suverénně Pikta a získala 2000 zlaťáků. Kofola pak večer tekla proudem a z prasete toho také moc nezbylo…

V neděli ráno následovala dražba žoldáků a Pikta měla peněz na rozhazování a tudíž žoldáci se stěhovali na její stranu kromě jednoho, kterého koupila Arida a jednoho, kterého koupili Skjandijci. Závěrečná bitva nepřátelských armád proběhla v žlebu (nejmenoval se Helmův, ale nějak podobně – myslím Haltův žleb) a byl to pěkný pohled sledovat obě armády vyrovnané na kopcích a mezi nimi údolíčko, kde se odehrál rozhodující střet korunován slavným vítězstvím Aridy a Pikty. Pro velký úspěch se bitva ještě jednou zopakovala se stejným výsledkem. Poté si nepřátelé podali ruce a odjeli domů kout plány na příští ročník. Arido slyšíš, na příští rok to chce více lučištníků…